Another trippy release,this time out on Vivo Records,a Polish label of the notorious Japanese noise-space rockers Acid Mothers Temple.'Demons' From Nipples' is every bit AS good as most other numerous ATM discs available out there.Recorded at(what I assume)their own studio in May,2005.Like several recent other Acid Mother's CD's,just two tracks here.The title cut "Demons From Nipples"(39:10)features plenty of acidic guitar shredding and bubbling synthesizer,plus some hypnotic vocals by bassist Tabata Mitsuru,late in the song."5 Seconds Demon"(12:48)is a bit heavier,but still accomplishes the same goal of scrambling your brain cells.Well worthy of repeated plays.Glue sniffers,stoners,hop heads and late night dreamers - rejoice!Your day has finally come.
Mike Reed


TERRASCOPE
Out now on Vivo Records (www.vivo.pl ) is "Demons From Nipples" yet another release from the brilliantly prolific Acid Mother Temple & The Cosmic Inferno which is a fine slice of kraut-rock inspired madness containing just two long tracks, the first of which is almost 40 minutes of dense and heavy guitar noise that has comparison with Comets On Fire or the longer tracks by Kinski.As usual with AMT the vocals are buried deep in the mix making them sound like a long lost chant and adding to the aura of the piece. The second and final track is comparatively short at only 12 minutes but manages to combine all the intensity of the first track coating your ears in a thick tar of noise, relentless in its ferocity. In the end you either love them or find it all a horrible racket, me, I just can't get enough of Japans finest bunch of freaks.


GODSEND
Japanese psychedelico-terrors AMT are a sort of institution with those who 'know'. This release presents 2 extended jams that are as frantic and loud as any hardcore or metal you can imagine. It's a melee of warped and wailing guitars, flailing drums, and spaceout electronics that evolve (or devolve, depending on your opinion) into a blur of extended hyperspeed noise. Imagine if HAWKWIND were really really angry and mixed up the wrong hallucinogens. Or if AMON DUUL II met MERZBOW. I like this stuff, but beware if you don't appreciate a little chaos in your music. (Vivo)


AQUARIUS
Demons From Nipples? Of all of Acid Mothers Temple's most ridiculous titles (eg. St. Captain Freak Out And The Magic Bamboo Request, Hypnotic Liquid Machine From The Golden Utopia, or Does The Cosmic Shepherd Dream Of Electric Tapirs?), that might be the mostest! And the music does its best to live up to that title. It's a heavily effected, way-out Kraut/psych love frolic, howling in space, kinda like an imaginary Can/Hawkwind/Guru Guru acid test jam fest with what sounds like some sort of warped, sci-fi bagpipes thrown in for good measure. That weird bagpipe sound is what's really getting us excited about this (though doubtless some might disagree). It's kinda like Comets On Fire's Echoplex or the 13th Floor Elevators' electric jug. Must be the "uilleann pipe" that a guest is credited with playing in the liner notes! Stirred in there with guitars, drums, electronics, etc. it's part of a pretty wild and dense sound. And when things calm down a bit (like, about a half hour into the title track) the combination of heavy-duty electric guitar splooge and mantric cosmic slop vocal chant is primo, with or without the pipe (any sorta pipe).
This release (imported from Poland, not sure if we'll be able to get 'em again all that easily!) is the third new document in, like, the last three months to be spawned by the latest incarnation of Kawabata Makoto's Acid Mothers Temple troupe (now known as AMT & The Cosmic Inferno), featuring new members including Tabata Mitsuru (Zeni Geva, Boredoms, Leningrad Blues Machine). And like the other two Cosmic Inferno discs, this consists of but two tracks, one long and one really long. If you liked their previous disc Just Another Band From The Cosmic Inferno you'll really dig this one. Ultra-trippy to say the least!


www.freemusic.cz
Asi bychom na dnešní neo-psychedelické rockové scéně jen těžko hledali jinou, takto produktivní a svými nesčetnými aktivitami rozmáchlou kapelu, jakou je Acid Mothers Temple, jíž v roce 1996 jako jednu ze svých početných aktivit založil japonský kytarista Mokoto Kawabata. Ten se po prvopočátcích v akusticko-transových Toho Sara či fúzujících projektech jako Mainliner či Musica Transonic soustředil na práci s kapelou v klasickém obsazení, jež by nejen zvukově, ale i všemi dalšími znaky (účesy, oblékání, obaly desek) následovala někdejší skupiny psychedelického rocku, jakými byly v první polovině 70.let třeba Gong, Amon Düül nebo Hawkwind.

Napovídal tomu nejen zvuk řady alb, který skupina pod dalším přídomkem Melting Paraiso U.F.O. natočila, ale Kawabata a spol. šli v mapování rockové scény 60., 70. a 80.let ještě dále, o čemž ostatně napovídají i názvy desek jako Absolutely Freak Out: Zap Your Mind!, Electric Heavyland, Univers Zen Ou de Zéro a Zéro, Minstrel in the Galaxy či letos k vydání připravované Starless and Bible Black Sabbath. Sama sebe kapela označuje za freakout underground, a jak alespoň naznačuje archiv jejich fotografií, svojí image navazuje především na éru hippies a květinového hnutí, což je však ve skutečnosti jistojistě jedna z Kawabatových nadsázek - i když o jeho hodně divokém a nespoutaném životním stylu asi nelze vést pochyby.

Jen za loňský rok se objevilo - pokud mne dostupné prameny neklamou - hned pět nových nahrávek, a to pod novým, obměněným názvem skupiny Acid Mothers Temple & The Cosmic Inferno. Jak už bylo dříve pravidlem, Kawabata a spol. i loni měnili vydavatele jako housky na krámu podobně jako svého času legendární Nico. My se nyní podíváme lehce na zoubek jednomu z nich, jež vyšlo u polského vydavatelství Vivo a nese název Demons from Nipples.

Pokud jsme doposud mluvili v řade souvislostí o pestrosti a mnohobarevnosti, se zvukem samotné nahrávky je to už poněkud jiné. Podobně jako tomu bylo na řadě předcházejících alb, se totiž na dlouhou dobu stáváme svědky v podstatě monolitického kytarového transu - na ploše zhruba padesáti minut rozděleného do dvou dlouhých tracků. Monotónní rytmika tvořená jedním basistou a dvěma bubeníky - jejíž zvuk se mění jen z hlediska tu a tam zrychleného tempa - se stává základem pro Kawabatovy kytarové orgie. Ten střídá letité hendrixovské riffy s krautrockovým vazbícím zvukem ve stylu Guru Guru a z toho vzešlý zvukový chuchvalec je navíc doplněn archaickými space sirénami syntezátorů po vzoru starých Hawkwind a občasného zpěvu, který jakoby utekl z alb Can z dob, kdy s nimi u mikrofonu stál Damo Suzuki. Jediným ozvláštněním nijak zvlášť zajímavě znějícího soundu je tak asi jen zapojení irských dud jediného nejaponského člena kapely Jamese Annise. Zhruba tak nějak lze popsat první a ústřední skladbu alba - eponymní Demons from Nipples. Jen o něco málo lépe pak vyznívá třináctiminutová 5 Seconds Demon, jež díky důraznější, dalo by se říci až heavy rytmice a noiseovějšímu zvuku zní současněji a její větší přímočarost je zde rozhodně ku prospěchu věci.

Jako celek tak Demons from Nipples, přestože zní v tradici jiných alb kapely, patří k těm méně povedeným a potvrzuje jen to otřepané, že někdy více znamená méně. Velká škoda, že tahle skupina, jež svá alba natáčí jako jakési halucinogenní záznamy svých zvukových zkoušek nedává alespoň trochu větší prostor koncepční práci, třeba bychom se dočkali mnohem zajímavějších výsledků.

www.acidmothers.com